Výpůjčky jsou často uzavírány mezi umělci a vystavovateli v rámci různých výstavních projektů. U tohoto typu smlouvy se obecně uplatňuje jistá formulační i obsahová svoboda, doporučuje se však uzavřít smlouvu písemně; tím spíše, nachází-li se smluvní strany v různých zemích.
Na rozdíl od nájmu je výpůjčka vždy zdarma (bez nároku na odměnu). Při výpůjčce se tedy půjčitel (věřitel) zavazuje poskytnout vypůjčiteli (dlužníkovi) určitou věc zdarma k dočasnému užívání (tj. po určitou konkrétní dobu).
Po uplynutí smluvně dohodnutého období výpůjčky (anebo v důsledku předčasného zrušení smlouvy) je vypůjčitel (dlužník) povinen vrátit věc půjčiteli (věřiteli). V průběhu trvání výpůjčky je vypůjčitel (dlužník) oprávněn použít vypůjčenou věc pouze smlouvou dohodnutým způsobem. Nebylo-li to výslovně smluvně dohodnuto, nesmí vypůjčitel například předat vypůjčenou věc třetím osobám bez souhlasu půjčitele (věřitele) a/nebo vypůjčenou věc bez souhlasu půjčitele (věřitele) pozměnit či upravit.
Vypůjčitel (dlužník) je povinen nahradit půjčiteli (věřiteli) veškerou újmu (škodu) způsobenou vypůjčitelem (dlužníkem) na věci, s výjimkou běžného opotřebení. Ve smlouvě však lze odpovědnost za újmu (škodu) smluvně rozšířit do té míry, aby zahrnovala veškerou možnou újmu (škodu) nad rámec zákonné odpovědnosti (viz také Pojištění odpovědnosti).