Slovníček pojmů

All Risks – je takové pojištění, kdy není definováno, co je pojištěno, ale je uvedeno, co není do pojištění zahrnuto, tzn., že co není vyloučeno, je pojištěno.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (zkratka ÚOHS, lidově „Antimonopolní úřad“) – se sídlem v Brně je ústřední orgán státní správy pro oblast hospodářské soutěže a veřejných zakázek. Vznikl 1. července 1991 jako Český úřad pro hospodářskou soutěž, v letech 1992–1996 působil jako Ministerstvo pro hospodářskou soutěž. Působnost Úřadu je vymezena zákonem č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Úřadu přísluší vytvářet podmínky pro podporu a ochranu hospodářské soutěže, vykonávat dohled při zadávání veřejných zakázek a veřejné podpory. V oblasti veřejné podpory rozhodoval Úřad v letech 2000–2004 o slučitelnosti poskytování veřejné podpory s právem Evropského společenství. Tato pravomoc přešla od 1. května 2004 plně na Evropskou komisi. Úřad je poradenským, monitorovacím a konzultačním orgánem.

Apostila – doložka, jež se připojuje za oficiální listiny a dokumenty prokazující ověření podpisu a otisku razítka na listině za účelem jejího použití v zahraničí.

Autor – je fyzická osoba, která dílo vytvořila. Autorem díla souborného jako celku je fyzická osoba, která je tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala, čímž nejsou dotčena práva autorů děl do souboru zařazených. Jiné osobě nikdy nemůže být autorství přiznáno.

Podle tzv. zákonné domněnky autorství, se za autora považuje fyzická osoba, jejíž jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo je u díla uvedeno v rejstříku vedeném příslušným kolektivním správcem, není-li prokázán opak. To neplatí v případech, kdy je údaj v rozporu s jiným údajem takto uvedeným. Domněnka platí i tehdy, jde-li o pseudonym, pokud autorem přijatý pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o autorově totožnosti.

Vznik autorství není nijak vázán na svéprávnost, autorem může být i dítě, nebo člověk, jehož svéprávnost byla soudem omezena. Tato otázka však má význam pro nakládání s autorskými právy.

Business-to-business – označuje obchodní vztahy mezi obchodními společnosti. V tomto případě nejde o obsloužení koncového zákazníka.

Business-to-customer – označuje obchodní vztahy mezi obchodními společnosti a koncovými zákazníky.

Bank Identifier Code – jednoznačně identifikuje banku v mezinárodním platebním styku (odbobně jako kódy bank v ČR). Skládá se z 8 nebo 11 znaků dle mezinárodní normy ISO 9362.

Česká celní správa – stejně jako celní správy ostatních států má dva základní úkoly, kterými jsou ochrana a regulace domácího trhu formou výběru cla z dováženého zboží a dohled nad tím, aby toto zboží neohrožovalo životy nebo zdraví lidí, zvířat či rostlin.

Celní unie EU – je jednotnou obchodní zónou, v níž je ve volném oběhu veškeré zboží vyrobené v EU či dovážené z jiných zemí. Například mobilní telefon vyrobený ve Finsku může být zaslán do Maďarska, aniž by se za něj muselo zaplatit clo. Rovněž nemusí projít celní kontrolou. Za zboží dovážené z nečlenské země, například televizory z Jižní Koreje, se clo zaplatí při vstupu zboží na území EU. Poté se však již nic neplatí a neprobíhají ani další kontroly.

Cizinec – každá fyzická osoba, která není občanem České republiky.

Daň z přidané hodnoty – je typ nepřímé daně. Platí ji všichni při nákupu většiny zboží a služeb, proto se pro ni užívá názvu univerzální daň. Je však vybírána prostřednictvím plátců DPH. Princip této daně je v tom, že dodavatel, pokud je registrován jako plátce, musí odvést z obchodu část hodnoty, pokud je tento obchod předmětem daně. V České republice je právním základem této daně zákon č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů. Standardní sazba DPH činí v České republice 21 %, snížená sazba je 15 % a druhá snížená sazba je 10 %. Zákoně o DPH je stanoveno, do jaké sazby zboží/služby jsou zařazeny. Výše DPH se v rámci Evropy a celosvětově liší.

Daň z příjmů – je typ přímé daně. V České republice ji upravuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů. Řeší odděleně daň z příjmů fyzických osob a daň z příjmů právnických osob.

Daňový domicil (neboli daňová rezidence) – je nástroj určující příslušnost daňového poplatníka k daňové povinnosti v konkrétním jednom státě – v tomto státě je pak daňovým rezidentem.

Daňový poplatník – je fyzická nebo právnická osoba, jejíž příjmy, majetek nebo činnost podléhá dani.

Dobrovolná účast na důchodovém pojištění – je možná u osob starších 18 let od 1. 1. 1996, nestanoví-li zákon jinak. K převzetí přihlášky a vedení evidence o dobrovolném důchodovém pojištění je příslušná OSSZ podle místa trvalého pobytu občana, nebo podle místa hlášeného pobytu v ČR (jde-li o cizince). U osob, které nemají trvalý ani hlášený pobyt na území ČR, musí přihlášku k dobrovolnému důchodovému pojištění převzít kterákoliv OSSZ, na níž  se taková osoba obrátí.
Více zde.

Dočasné použití – je celní režim, který umožňuje, aby určité zboží (včetně dopravních prostředků) mohlo být dovezeno na celní území s podmíněným osvobozením od platby dovozních cel a daní a bez uplatnění dovozních zákazů a omezení ekonomické povahy; takové zboží (včetně dopravních prostředků) musí být dovezeno za určitým účelem, s úmyslem jeho zpětného vývozu ve stanovené lhůtě a v nezměněném stavu, s výjimkou jeho obvyklého znehodnocení v důsledku jeho použití.

Dohoda o zamezení dvojího zdanění – dohody, které zabraňují tomu, aby byla jedna částka zdaněna současně ve dvou zemích.

EORI číslo – je osobní číslo přidělené celní správou. Slouží jako komunikátor s celními úřady. Viz Transport mimo území Evropské unie.

EU, EHP a Švýcarsko – členské země Evropské unie, evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island a Lichtenštejnsko) a Švýcarsko.

Evropská unie – je politická a ekonomická unie, kterou od posledního rozšíření 1. července 2013 tvoří 28 evropských států s 510,3 miliony obyvatel (2016; přibližně 7,3 % světové populace). Evropská unie vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější jako Maastrichtská smlouva, nahrazuje tak Evropské společenství a je jeho nástupkyní. Evropská integrace probíhá již od konce druhé světové války, až v roce 2017 Spojené království vypovědělo zakládací smlouvy Evropské unie s dvouletou výpovědní lhůtou.

Cílem zavedení takového řízení je zjednodušit a urychlit řízení o sporech týkajících se drobných nároků v přeshraničních případech a snížit náklady na ně. Evropské řízení o drobných nárocích je stranám sporu je alternativou k řízení upravenému právními předpisy členských států (s výjimkou Dánska).

Řízení se vztahuje na občanské a obchodní věci, jestliže hodnota nároku bez příslušenství nepřesahuje v době doručení žalobního formuláře k příslušnému soudu částku 2 000 EUR.

Řízení se nevztahuje zejména na daňové, celní či správní věci, odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci (acta iure imperii), na věci týkající se osobního stavu nebo svéprávnosti fyzických osob, majetkových práv vyplývajících z manželských vztahů, vyživovací povinnosti, závětí a dědictví, úpadků a vyrovnání a podobných řízení,sociálního zabezpeční, rozhodčího řízení, pracvobníhopráva,nájů nemovitostí s výjimkou žalob týkajících se peněžitých nároků nebo porušení práv na ochranu soukromí a osobnostních práv, včetně pomluvy.

Evropský hospodářský prostor (EHP) – se týká rozšíření jednotného evropského trhu, na němž se dohodla Evropská unie, Island, Lichtenštejnsko a Norsko, s cílem vytvořit společný hospodářský prostor v Evropě. Tato dohoda obsahuje ustanovení týkající se volného pohybu osob, zboží a kapitálu, jakož i spolupráce ve věcech automobilové dopravy, zemědělství, rybolovu, obchodu a energetiky. Dohoda o Evropském hospodářském prostoru nabyla účinnosti dne 1. ledna 1994. Švýcarsko se Evropského hospodářského prostoru neúčastní, jelikož švýcarští občané o tom rozhodli v roce 1992 v referendu.

Evropský platební rozkaz – je téměř celoevropsky sjednocené soudní rozhodnutí ve zkráceném řízení a bylo zavedeno nařízením Evropské unie. Vydat ho lze pouze v přeshraničních případech, které se týkají soukromoprávních věcí (mimo majetkových práv vyplývajících z manželských vztahů, závětí a dědictví, insolvenčních řízení, sociálního zabezpečení a nároků z mimosmluvních závazků, pokud nejsou předmětem dohody mezi stranami nebo nedošlo k uznání dluhu, nebo se nevztahují na peněžité pohledávky ze spoluvlastnictví).

Aplikuje se ve všech členských státech EU, kromě Dánska, a umožňuje vyhnout se nutnosti zabývat se neznámými právními řízeními v cizích zemích, neboť tento platební rozkaz bude přímo vykonatelný ve všech členských státech, s výjimkou Dánska, aniž by přitom bylo potřeba jakéhokoliv dalšího řízení nebo doložky vykonatelnosti.

Návrh na jeho vydání se podává na standardizovaném formuláři a soud pouze posuzuje, zda má všechny náležitosti a zda se jeví opodstatněným. Pokud tomu tak není, návrh odmítne, jinak platební rozkaz také na standardizovaném formuláři vydá. V evropském platebním rozkazu bude žalovaný poučen, že má možnost buď žalobci částku uvedenou v rozkazu zaplatit, nebo rozkaz do 30 dnů od doručení napadnout podáním tzv. odporu. Je také nutné ho doručit všem účastníkům řízení do vlastních rukou. Je-li podán včasný odpor, soud pokračuje v klasickém civilním řízení, jinak vydaný platební rozkaz prohlásí za vykonatelný. Poté lze evropský platební rozkaz přezkoumat již jen ve výjimečných případech.

Evropský příkaz k obstavení účtů – má zabránit tomu, aby vymáhání věřitelovy pohledávky bylo ohroženo převodem nebo výběrem peněžních prostředků, jež jsou uloženy na bankovním účtu vedeném v určitém členském státě Evropské unie na jméno dlužníka nebo na jméno třetí osoby jménem dlužníka. Bude-li evropský příkaz k obstavení účtu vydán, banka na účtu obstaví částku uvedenou v příkazu a znemožní, aby byla převedena nebo vybrána.

Možnost podat návrh na vydání evropského příkazu k obstavení účtu přichází v úvahu tehdy, má-li věřitel peněžitou pohledávku v občanských a obchodních věcech v příhraničních věcech, tj. když je bankovní účet veden v jiném členském státě, než ve kterém má věřitel sídlo nebo ve kterém byl podán návrh na vydání příkazu k obstavení. Návrh se podává k soudu a je možné jej podat i před podáním návrhu na zahájení řízení ve věci samé (žaloby).

Aby věřitel s návrhem na vydání evropského příkazu k obstavení účtů u soudu uspěl, musí prokázat, že existuje naléhavá potřeba k vydání příkazu, protože existuje skutečné riziko, že bez takového opatření by následné vymáhání pohledávky věřitele vůči dlužníkovi bylo zmařeno nebo podstatě ztíženo.

FLEXA – základní živelné pojištění: požár, výbuch, přímý úder blesku, pád nebo zřícení letadla, jeho částí, anebo letadlem přepravovaný náklad.

Formulář A1 – osvědčující příslušnost k českým právním předpisům sociálního zabezpečení vydávají místně příslušné Okresní správy sociálního zabezpečení OSSZ na základě podané žádosti dotyčné osoby nebo jejího zaměstnavatele (tiskopis ČSSZ „Žádost o vystavení potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení“ dostupný na webu ČSSZ. OSSZ z údajů uvedených v podaných žádostech a přiložených smluvních dokladů posoudí, zda jsou splněny podmínky pro vydání formuláře. Migrující osoby mají povinnost předat příslušné instituci veškeré informace, dokumenty nebo podpůrné doklady, které jsou nezbytné pro zjištění jejich situace nebo situace jejich rodiny, stanovení nebo zachování jejich práv a určení použitelných právních předpisů a jejich povinností podle těchto právních předpisů.

Fyzická osoba (FO) – člověk, lidská bytost.

Harmonizace – je termín používaný v evropských právních předpisech. Harmonizace se týká vzájemné aproximace právních a správních předpisů členských států Evropské unie. Na rozdíl od sjednocení právních předpisů, harmonizace nemá za cíl nahradit vnitrostátní právo komunitárním právem. Spíše ponechává vnitrostátní právní předpisy, ale stanoví pokyny pro jejich provádění. Směrnice je typickým prostředkem k dosažení tohoto cíle.

Kolektivní správce poskytuje smlouvami oprávnění k výkonu práva užít předměty ochrany určené buď jednotlivě, nebo hromadně, což zahrnuje všechny předměty ochrany, k nimž takové právo kolektivně spravuje. Pokud kolektivní správce poskytne oprávnění k výkonu práva k hromadně určeným předmětům ochrany (hromadnou smlouvu) a pokud jsou pro rozdělení vybraných odměn potřebné údaje uživatele o užití konkrétních předmětů ochrany, je kolektivní správce oprávněn takové údaje od uživatele požadovat. Hromadná smlouva musí být sjednána písemně. Kolektivní správce nesmí uživatelům předmětů ochrany ukládat omezení, která přesahují rámec ochrany stanovené zákonem.

IBAN (International Bank Account Number) – je standardizovaný formát čísla účtu definovaný mezinárodní normou ISO 13616.

Identifikovaná osoba – osoba, která není plátcem DPH a je osoba:

• - Povinná k dani (právnická i fyzická) nebo právnická osoba nepovinná k dani, která pořídí zboží z jiného členské státu EU v hodnotě přesahující 326 000 Kč za rok – viz § 6g Zákona o DPH
• - Povinná k dani, která přijme službu, dodání zboží s instalací nebo montáží, dodání zboží soustavami nebo sítěmi (energie) od osoby z jiného členského státu EU nebo ze třetí země (mimo EU) bez ohledu na částku – viz § 6h Zákona o DPH – např. typicky služby Facebook, zahraniční software apod.
• - Povinná k dani, která poskytuje službu s místem plnění v jiném členském státě EU – viz § 6i Zákona o DPH

Karnet ATA (zkratka l’Admission Temporaire, ATA karnet) – je souborem celních propustek, proto se používá francouzské slovo carnet- sešit). ATA karnet je mezinárodní celní dokument, který zjednodušuje celní formality v případě dočasného užití zboží za hranicemi, tj. dočasného vývozu a jeho re-import (navrácení) do státu původu. V České republice je ATA karnet vydáván Hospodářskou komorou ČR v Praze. Viz Transport mimo území Evropské unie.

Kolektivní správce – je instituce, která z pověření velkého množství autorů hromadně zajišťuje zhodnocování autorských práv nebo souvisejících ochranných práv k jejich dílům. Kolektivní správa práv se v České republice opírá o hlavu IV autorského zákona.

Kolektivními správci jsou obvykle soukromé spolky, jimž bylo v mnoha zemích k vykonávání kolektivní správy státními orgány ze zákona přiřknuto monopolní postavení. Svou povahou se pohybují na hranici odborového solidárního uskupení autorů hájících své zájmy vůči hospodářsky silnějším uživatelům děl a státního úřadu kontrolujícího dodržování ohlašovací povinnosti k rozmnoženinám, veřejným produkcím a rozhlasovému šíření autorských děl.

V Česku působí následující kolektivní správci:

• DILIA – divadelní, literární, audiovizuální agentura
• OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním
• INTERGRAM – nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukověobrazových záznamů
• Ochranná organizace autorská – Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl (OOAS)
• GESTOR – ochranný svaz autorský (právo na odměnu při opětovném prodeji originálu výtvarného díla uměleckého)
• OAZA – Ochranná asociace zvukařů – autorů

Koordinace – ponechává národní předpisy beze změn, to znamená, že rozdíly mezi národními systémy zůstávají. Koordinace nahrazuje pouze ta národní pravidla, která jsou pro migrující občany nevýhodná a pro tyto případy vytváří EU pravidla vlastní – koordinační.

Krátkodobé zaměstnání – bylo zaměstnání, které netrvalo ani nemělo trvat déle než 14 kalendářních dnů (v roce 2008 činila tato lhůta pouze 8 kalendářních dnů). Právní úprava krátkodobého zaměstnání měla vliv na podmínky vzniku nároku na nemocenské pojištění, nicméně s účinností od 1. ledna 2014 je tato úprava zrušena a nadále zůstává zachován pouze institut zaměstnání malého rozsahu.

Prostřednictvím licence poskytuje umělec někomu jinému (nabyvateli) právo užít jeho dílo nebo výkon. Toto právo umožňuje dílo nebo výkon zaznamenat, rozmnožit, originál či jeho rozmnoženiny rozšiřovat, pronajmout, půjčit či vystavit, též zpřístupnit v nehmotné podobě prostřednictvím médií. Výjimkám a omezením práva autorského se věnuje díl 4. první části autorského zákona.

Lze rozlišit dva základní typy licence, a to licenci výhradní a nevýhradní. Nevýhradní licence umožňuje umělci dále vykonávat veškerá práva spojená s dílem nebo výkonem i poskytnout licenci třetím osobám, taková licence nemusí mít písemnou formu. Naopak písemná forma je vyžadovaná u licence výhradní, ta umělci neumožňuje poskytnout licenci třetí osobě a obvykle je i on povinen se zdržet výkonu práva užít dílo nebo výkon způsobem, ke kterému licenci udělil. Nabyvatel licence může licenci poskytnout třetí osobě, pokud je tak ujednáno v licenční smlouvě, a tedy se souhlasem poskytovatele. Pak se jedná o tzv. podlicenci.

Licenční smlouva je pojatá jako smlouva zásadně úplatná, kdy za poskytnutí licence náleží poskytovateli odměna. Ve výjimečných případech, v zájmu zachování principu smluvní volnosti, se připouští bezúplatnost. Aby byla licenční smlouva podle českého práva platná, musí řešit čtyři základní okruhy: smluvní strany licence, předmět licence, rozsah a způsob užití díla a úplatnost licence.

Mezinárodní smlouvy – mezinárodní smluvní dokumenty o sociálním zabezpečení jsou tradičním, běžně používaným prostředkem koordinace v oblasti sociálního zabezpečení. Jejich základním smyslem je zajistit práva osob, které migrují mezi dvěma smluvními státy. Více zde.

Minimální mzda – je nejnižší právně přípustná mzda, kterou je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnanci pracovněprávním vztahu. Smyslem stanovení minimální mzdy je ochrana jak zaměstnance, tak zaměstnavatele. Plní dvě základní funkce: a) sociálně-ochrannou – zaměstnanci má zajistit, aby příjmy neklesly pod sociálně akceptovatelnou úroveň a zároveň zajišťovat rovné podmínky mzdové konkurence, aby se zabránilo nepřiměřenému podbízení pracovní síly, b) ekonomicko-kriteriální – zaručení minimální mzdy má motivovat k vyhledávání práce namísto příjmu sociálních dávek a má být ochranou proti nekalé soutěži vzniklé výplatou příliš nízkých mezd. Z hlediska mobility umělců to znamená, že umělci hostujícímu v určitém členském státě Evropské unie nemůže být legálně poskytnuta nebo poskytována odměna nižší, než kolik činí minimální mzda daná vnitřními předpisy daného členského státu.

Modrá karta – je vydána pro dlouhodobý pobyt za účelem výkonu zaměstnání, ale oproti zaměstnanecké kartě je vyžadováno zaměstnání s vysokou kvalifikací. Vysokou kvalifikací je myšleno řádně ukončené vysokoškolské vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání, které trvalo alespoň tři roky. Dále je nutné, aby výše sjednané hrubé měsíční nebo roční mzdy odpovídala alespoň 1,5 násobku průměrné roční mzdy.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, zkráceně zvané Brusel I bis, je právní akt Evropské unie, který nahradil dříve platné nařízení Rady o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I).

Nařízení Brusel I. bis výrazně zjednodušilo řešení občanských a obchodních sporů s mezinárodním prvkem, jelikož bez náhrady zrušilo řízení o prohlášení vykonatelnosti. Pravomocná rozhodnutí jsou tudíž vykonatelná již na základě samotného rozhodnutí a osvědčení o vykonatelnosti. Kromě toho nařízení Brusel I. bis odstranilo také některé další nedostatky předcházejícího nařízení Brusel I., a to zejména v oblasti efektivity dohod o volbě příslušnosti/pravomoci soudu (prorogace) a překážky litispendence.

Nesmluvní cizina – země, se kterou ČR nemá podepsánu mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení a která není ani členskou zemí EU, EHP a Švýcarsko.

v pracovněprávních vztazích

Zaměstnanec získává za práci odměnu ve formě mzdy nebo platu.

Mzda – je odměna za práci v pracovním poměru, vyplácená ve výplatním termínu (zpravidla měsíčně) zpětně. Může se skládat z těchto složek: základní mzda, náhrady mzdy a výkonnostní složky mzdy. Jedná se o peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci. Na rozdíl od platu je vyplácena v soukromém sektoru, zatímco plat náleží jen zaměstnancům zákonem určených institucí, především státním zaměstnancům.

Plat – je peněžité plnění poskytované zaměstnanci jako odměna za práci pro zaměstnavatele, který je veřejnou institucí (tzv. veřejný sektor – stát, obec, kraj, státní fond, příspěvková organizace – kde se platy hradí z rozpočtu jejího zřizovatele – nebo školská právnická osoba apod.). Platem ale není peněžité plnění poskytované občanům cizích států s místem výkonu práce mimo území České republiky, ačkoli pracují pro některého z těchto zaměstnavatelů. Zaměstnanci pracující pro jiného zaměstnavatele (tzv. soukromý sektor) nedostávají plat, ale mzdu.

OSSZ – Okresní správa sociálního zabezpečení je místní pracoviště České správy sociálního zabezpečení podle místa pobytu plátce pojistného.

OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná) – za OSVČ se podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, považuje osoba, která:

• - Vykonává samostatnou výdělečnou činnost, nebo
• - Spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, lze na ni rozdělovat příjmy dosažené výkonem této činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení,
• - Ukončila povinnou školní docházku a dosáhla aspoň 15 let věku.

Plátce daně – osoba, která je ze zákona povinná daň vypočítat, vybrat nebo srazit a v určité lhůtě odnést správci daně.

Pobytové oprávnění – představuje zejména krátkodobé vízum, dlouhodobé vízum, dlouhodobý pobyt a trvalý pobyt.

Podpojištění – pojistná částka by měla v průběhu pojistného roku odpovídat pojistné hodnotě pojištěné věci, Pokud je pojistná částka nižší, dochází k podpojištění, kdy v případě pojistné události poskytne pojistitel nižší plnění. Pojistné plnění je v tomto případě ve stejném poměru ke škodě jako je pojistná částka k pojistné hodnotě. Podpojištěním se nezabýváme u pojištění odpovědnosti za škody a u pojištění na první riziko.

Pojištění majetku – je souhrnné označení pro několik odvětví neživotního pojištění. Jedná se o pojištění škodové a může zahrnovat jak věci vlastní, tak i věci cizí, soubor věcí.

Pojištění na první riziko – nelze-li určit pojistnou hodnotu (zejména u cizích věcí, které pojištěný převzal na základě smlouvy o pracích a výkonech, u vkladních a šekových knížek a obdobných dokumentech, u písemností, plánů apod.) určí pojistnou částku pojištěný dle vlastního uvážení a své pojistné potřeby. Tato určená pojistná částka je maximálním limitem plnění pojišťovny ze všech pojistných událostí nastalých v pojistném roce nebo v období, na něž bylo pojištění sjednáno.

Pojištění odpovědnosti – se vztahuje nejen na škody (újmu), které způsobí právnická či fyzická osoba vlastní činností, ale také na škody způsobené provozem majetku právnické či fyzické osoby.

Pojištění osob – zahrnuje velmi široký rozsah např. životní pojištění, úrazové pojištění, cestovní pojištění apod.

Pojištěný – osoba (fyzická nebo právnická), na jejíž majetek či na jejíž odpovědnost za škody se pojištění vztahuje.

Pojistitel – pojišťovna – právnická osoba – subjekt, který provozuje pojišťovací činnost na základě povolení ministerstva financí. Ten, kdo se zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost v pojistné smlouvě blíže označená.

Pojistná částka – částka určená v pojistné smlouvě jako nejvyšší hranice plnění pojišťovny. Má pro každou věc odpovídat pojistné hodnotě v pojistném roce nebo v období, na které bylo pojištění sjednáno, nejde-li o pojištění prvního rizika a pojištění odpovědnosti.

Pojistná doba – časový úsek, který je uveden v pojistné smlouvě a po který je pojištěnému poskytována pojistná ochrana.

Pojistná hodnota – je hodnota pojištěné věci rozhodná pro stanovení pojistné částky.

Pojistná smlouva – právní dokument vyhotovený písemnou formou podle platných právních předpisů. Vyjadřuje konkrétní podmínky, za kterých bylo pojištění sjednáno. Dohodnuté podmínky jsou závazné pro pojistitele i pojistníka.

Pojistná událost – škodná událost spojená s povinností pojistitele plnit. V případě pojištění odpovědnosti je pojistnou událostí vznik pojištěného nahradit vzniklou škodu, pokud zároveň vznikne povinnost pojistitele uhradit tuto škodu.

Pojistné – smluvní cena za poskytnuté pojištění. Tato cena v sobě zahrnuje kalkulovaný škodný průběh, režijní náklady a zisk pojistitele.

Pojistné krytí (nebo též pojistná ochrana) – představuje rozsah sjednaných rizik, která jsou zahrnuta v pojistné smlouvě; v přiložených podmínkách jsou detailně popsána pravidla a podmínky, za kterých je pojišťovna povinna plnit, a naopak při kterých plnit nemusí.

Pojistné na důchodové pojištění - podle zákona o důchodovém pojištění jsou osoby účastné tohoto pojištění zabezpečeni v životních situacích, jako je stáří, invalidita a úmrtí živitele. Tehdy mají plátci pojistného nárok na vyplácení dávek důchodového zabezpečení. Ze základního důchodového pojištění se poskytují tyto důchody:

• - Starobní,
• - Invalidní,
• - Vdovský a vdovecký,
• - Sirotčí.

Více zde.

Pojistné na nemocenské pojištění – cílem dávek nemocenského pojištění je finančně zabezpečit ekonomicky aktivní občany v okamžiku, kdy kvůli nemoci či mateřství ztratí krátkodobě výdělek. Účast na nemocenském pojištění zaměstnanců vzniká ze zákona a je povinná. Nemocenského pojištění mohou být účastny jen osoby, které pracují v ČR pro zaměstnavatele se sídlem na území ČR. Osoby samostatně výdělečně činné si mohou platit nemocenské pojištění dobrovolně. Z hlediska nemocenského pojištění se nerozlišuje, zda zaměstnanec je občanem ČR nebo jiného státu.

Více zde.

Pojistné období – je časový úsek, na který je sjednáváno pojištění. Pokud v jeho průběhu dojde k pojistné události, vzniká také povinnost pojistitele plnit.

Pojistné podmínky – jedná se o dokument, který obsahuje důležité smluvní podmínky vztahující se k pojištění. Především definuje, na jaké pojistné události se pojištění vztahuje.

Pojistník – osoba (fyzická nebo právnická), která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu. Je povinen platit pojistné a má práva stanovená v pojistné smlouvě. Většinou bývá totožný s pojištěným.

Pravidlo 90/180 – v schengenském prostoru lze pobývat maximálně 90 dnů v každých 180 dnech. Těchto 180 dnů představuje pohyblivé referenční období, které je tak vždy určeno např. ve chvíli vstupní kontroly, kdy je zjišťováno, zda za 180 dní předcházejících dni vstupu již cestující nevyčerpal povolených 90 dní v těchto 180 dnech. Po vyčerpání 90 dní je třeba schengenský prostor opustit.

Právnická osoba (PO) – dle občanského zákoníku je právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnická osoba může bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou.

originálu uměleckého díla

Právo na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla – toto specifické autorské majetkové právo je významné pro oblast výtvarného umění. Na jeho základě mají výtvarníci nárok na procentní podíl z prodejní ceny pro každý další (opětovný) prodej jejich výtvarného díla v případě, že se prodeje účastní dražebník, galerie nebo profesionální obchodník a že je kupní cena výtvarného díla při opětném prodeji vyšší nebo rovná 1 500 EUR. Existují však určité výjimky, kdy jim tato odměna nenáleží.

Umělec má právo své dílo nebo výkon užít a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva, jiná osoba může dílo nebo výkon užít bez poskytnutí takového oprávnění pouze v případech stanovených zákonem. Poskytnutím takového oprávnění právo umělci nezaniká, vzniká mu pouze povinnost strpět zásah do tohoto práva jinou osobou v rozsahu vyplývajícím ze smlouvy. Užití díla nebo výkonu je typicky veřejné (veřejnost je pojmovým znakem užití).

Smlouvou umělec v určitém rozsahu právo převádí na nabyvatele. Jedná se o tzv. konstitutivní převod, tzn. právo umělec nepřevádí s tím účinkem, že by ho sám ztratil, ale pouze zřizuje oprávnění jiné osobě.

Autor má právo požadovat na vlastníku věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, aby mu ji zpřístupnil, pokud je toho třeba k výkonu autorských práv. Toto právo nelze uplatnit v rozporu s oprávněnými zájmy vlastníka, vlastník není povinen autorovi takovou věc vydat, je však povinen na žádost a náklady autora udělat fotografii nebo jinou kopii díla a odevzdat ji autorovi.

Právem dílo nebo výkon užít je právo na rozmnožování, rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny, pronájem, půjčování, vystavování a na sdělování veřejnosti, zejména právo na živé provozování nebo provozování ze záznamu a přenos provozování, právo na vysílání rozhlasem či televizí, právo na přenos rozhlasového či televizního vysílání, právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání a zpřístupňování internetovou či mobilní sítí.

Pravomoc/příslušnost neboli též jurisdikce – (z lat. „ius“ zákon + „dictio“ výrok) je výkon soudní nebo jiné úřední moci v právních otázkách, nebo vymezení, kdo spadá do jejího rozsahu a obvodu. V rámci českého práva se při určování, kdo projedná a rozhodne konkrétní věc, mluví o soudní nebo úřední pravomoci a příslušnosti.

V mezinárodní právu se jurisdikcemi rozumí většinou jednotlivé státy (vyplývá z jejich suverenity). V případě federací to ale mohou být i jednotlivé spolkové země. Existují i státy jako je Velká Británie, jejíž čtyři země tvoří tři různé jurisdikce (Anglie a Wales, Skotsko, Severní Irsko).

V mezinárodním právu se rozlišují dva druhy jurisdikce, územní (každý je podřízen moci státu, kde se zdržuje) a osobní (občan podléhá jurisdikci domovského státu, i když není zrovna na jeho území).

O jurisdikci lze také mluvit u mezinárodních organizací (např. jurisdikce Mezinárodního trestního soudu) a nadnárodních organizací (např. jurisdikce Evropské unie).

Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti – z příspěvku je státem hrazena podpora v nezaměstnanosti, kterou dostávají nezaměstnaní a lidé během rekvalifikace (včetně úhrady rekvalifikačních kurzů).

Rozhodná částka – vyjadřuje rozsah zisku (tj. příjmů dosažených za jeden kalendářní rok po odpočtu uznatelných nákladů/výdajů za daný kalendářní rok), který si může OSVČ za daný kalendářní rok vydělat, aniž by byla v následujícím kalendářním roce povinna hradit ve vztahu ke své samostatné výdělečné činnosti zálohy na sociální pojištění. Dosáhne-li však OSVČ vyššího zisku, než kolik činí rozhodná částka, je povinna následující rok hradit zálohy na sociální pojištění vypočítané v závislosti na výši dosaženého zisku, nejméně však v tzv. minimálních pojistných zálohových výších. Rozhodná částka bývá většinou rok od roku zvyšována (nemusí tomu tak být ale vždy). Pro rok 2019 činí rozhodná částka 78 476 korun českých.

Schengenský prostor – aktuálně zahrnuje území států EU, kromě Kypru, Rumunska, Bulharska a Chorvatska, dále jsou členy schengenského prostoru Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Monako, San Marino a Vatikán nejsou oficiálně součástí Schengenu, ale na jejich hranicích se uplatňují schengenské dohody.

Sdružený živel – jedná o veškeré živelné pojištění. Kromě rizik FLEXA (požár, výbuch, přímý úder blesku, pád nebo zřícení letadla, jeho částí, anebo letadlem přepravovaný náklad), vichřice, krupobití, vodovodní škody, voda unikající ze sprinklerových zařízení, povodeň/záplava, zemětřesení, výbuch sopky, sesednutí, sesuv půdy, lavina a působení tíhy sněhu, náraz vozidla, kouř, rázová vlna.

Smluvní cizinou – jsou země EU, EHP a Švýcarska a dále všechny země, se kterými má ČR uzavřenou tzv. mezinárodní dvoustrannou smlouvu o vzájemném hodnocení dob pojištění viz mezinárodní smlouvy.
Cizinci, kteří získali dobu pojištění v nesmluvní cizině, musí veškerou potřebnou dobu pojištění získat v ČR a k době v nesmluvní cizině se nepřihlíží.

Spoluúčast – dohodnutá výše částky, kterou se pojištěný finančně účastní na poskytnutém pojistném plnění. Stanoví se pevnou částkou, procentem nebo jejich kombinací. Při pojištění se spoluúčastí pojistitel sníží každé pojistné plnění o dohodnutou výši spoluúčasti.

Podmínkou nároku na starobní důchod je získání potřebné doby pojištění a dosažení stanoveného věku (tj. důchodového věku, popř. věku od něho odvozeného nebo věku 65 let). Od 1. 1. 2010 došlo k některým změnám zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Nově byl stanoven důchodový věk a potřebná doba pojištění pro nárok na starobní důchod a ke změnám došlo i při stanovení výše tohoto důchodu.

Více zde.
 

Superlegalizace (neboli vyšší ověření listin) – je úkon správního orgánu, kterým se ověřuje veřejná listina nebo listina již jednou úředně ověřená za účelem jejího použití v zahraničí. U českých listin ji provede ústřední orgán státní správy nadřízený orgánu, který listinu vydal, následně ověří podpis a úřední razítko daného nadřízeného orgánu státní správy Ministerstvo zahraničních věcí České republiky a toto ověření je ověřeno diplomatickým nebo konzulárním úřadem státu, na jehož území má být listina použita.

Tranzit – je převoz, režim dopravy zboží od jednoho celního úřadu k druhému.

Účel pobytu – je důvod, za kterým cizinec na území České republiky pobývá (např. studium, zaměstnání).

Zákoník práce nijak blíže nespecifikuje vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce. Jejich bližší vymezení však musí být uvedeno v písemné dohodě uzavřené mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací. Zaměstnavatelé, u kterých nepůsobí odborová organizace, mohou tuto dohodu nahradit vnitřním předpisem.

Za práci mající „zvláštní povahu“ lze považovat také zaměstnání v kamenném divadle, a to s ohledem na značnou specifičnost divadelního provozu vzhledem k jeho „odklonu“ od klasického výrobního procesu.

Mezi vážné důvody jinak můžeme zařadit např. změnu předmětu činnosti nebo výrobního programu, organizační nebo racionalizační úpravy, technologická opatření, sezonní nebo kampaňové práce, okamžitou potřebu zvýšení počtu pracovních sil, nárazové práce, kdy bude třeba obsadit přechodně neobsazené místo i nahradit na omezenou dobu chybějícího zaměstnance apod.

vážnými provozními důvody (nebo důvody spočívajícími ve zvláštní povaze práce) se v praxi budou nejčastěji potýkat zaměstnavatelé, kteří ke své činnosti využívají sezónní práce v odvětví zemědělství, stavebnictví, cestovního ruchu nebo kultury.

Vízový kodex EU – nařízení (ES) č. 810/2009, je závazným právním základem pro všechny země, které vydávají víza pro krátkodobé pobyty v schengenském prostoru nebo pro tranzit přes schengenský prostor v délce do 90 dnů. Stanovuje a sjednocuje právní požadavky pro vydávání víz a požadavky na vízové řízení.

Vízum – je povolení, které za podmínek v něm vyznačených opravňuje cizince ke vstupu a pobytu na území ČR, resp. na území Schengenského prostoru. Vízum je jedním z možných titulů pobytu. Podle nařízení (ES) č. 810/2009 (vízový kodex) může být vízum vydáno jako jednotné schengenské vízum – pro pobyt v schengenském prostoru až na tři měsíce – nebo jako letištní průjezdní vízum. Delší pobyty vyžadují dlouhodobé vízum.

Volný pohyb zboží – první ze čtyř základních svobod vnitřního trhu, je zajištěn odstraněním cel a množstevních omezení a zákazem opatření majících rovnocenný účinek jako cla nebo množstevní omezení. Aby bylo možné pokračovat v dotváření vnitřního trhu, byly tyto prvky rozšířeny o zásady vzájemného uznávání, odstraňování fyzických a technických překážek a podporu normalizace. Přijetí nového právního rámce v roce 2008 přineslo výrazné posílení pravidel pro uvádění produktů na trh, volného pohybu zboží, systému dozoru nad trhem Evropské unie a označení CE. Byla také upevněna zásada vzájemného uznávání, která se uplatňuje u celé řady produktů, na něž se nevztahuje harmonizace Evropské unie.

Exekuce – (z latinského „exsecutio“, vykonání, provedení) neboli vykonávací řízení je nucený výkon exekučního titulu. Tím je např. vykonatelné rozhodnutí soudu, vykonatelný rozhodčí nález, notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, vykonatelné rozhodnutí orgánu státní správy a územní samosprávy, nebo jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon.

Exekuce spočívá většinou ve vymožení peněžité částky od povinného (dlužníka) pro oprávněného (věřitele), případně v donucení ke splnění jiné povinnosti. Jako vykonávací řízení tedy sleduje realizaci toho, co bylo shledáno právem v řízení nalézacím, jestliže poté nedošlo k dobrovolnému plnění ze strany povinného. Mezi nalézacím a vykonávacím řízením však neexistuje bezprostřední návaznost, exekuční řízení je samostatný druh civilního procesu se specifickými procesními zásadami a instituty, v jehož průběhu navíc vznikají nové hmotněprávní vztahy. Vždy ale musí nejdříve proběhnout řízení nalézací, jehož výsledkem musí být vykonatelný exekuční titul a teprve v případě dobrovolného nesplnění takto nalezeného a oprávněnému přiznaného práva vůči povinnému lze podat návrh na zahájení exekuce. Bez návrhu oprávněného nelze vykonávací řízení zahájit.

V České republice se rozlišují výkony rozhodnutí, které provádějí soudy samy, a exekuce, které provádí samostatní soudní exekutoři. Významným rozdílem je proto například to, že provedení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu zajišťuje soudní vykonavatel, který je zaměstnancem soudu, je tedy placen soudem a řízení o výkonu tohoto rozhodnutí je zpoplatněno podle zákona o soudních poplatcích, zatímco exekuci podle exekučního řádu provádí exekutor – soukromá fyzická osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem, náklady exekuce platí zpravidla povinný. Kromě toho své vlastní exekuce mohou provádět i finanční úřady a další správní úřady.

Samotný pojem výkon rozhodnutí je však relativně novým, který zvolil zákonodárce v roce 1963 při přijímání občanského soudního řádu, neboť podle tehdejších představ šlo o vhodnější český název než dřívější obecný termín exekuce. Ten však v lidovém povědomí přežil a od 90. let 20. století se k němu česká legislativa opět vrací (daňová exekuce, správní exekuce, exekuce prováděná soudními exekutory). Při rekodifikaci civilního procesu lze pak předpokládat úplný návrat k tradičnímu pojmu exekuce.

Výkonný umělec – je fyzická osoba, která provedla umělecký výkon, tj. například herec, zpěvák, hudebník, tanečník, dirigent, sbormistr, režisér nebo jiná osoba, která hraje, zpívá, recituje, předvádí nebo jinak provádí umělecké dílo včetně výtvorů tradiční lidové kultury. Za výkonného umělce se považuje též výkon artisty, aniž jím provádí umělecké dílo. S opatrností řadíme mezi výkonné umělce také režiséra (divadelního či rozhlasového), avšak upozorňujeme, že v odborné literatuře panují na jeho zařazení mezi výkonné umělce rozličné názory.

Zaměstnanec – je jedním z účastníků pracovněprávního vztahu (druhým je zaměstnavatel). Úkolem zaměstnance je vykonávat určitou závislou činnost pro zaměstnavatele, za kterou mu přísluší mzda či plat. Používá se i starší výraz „pracovník“, který však není ze zákonného hlediska totožný s pojmem „zaměstnanec“.

Právní způsobilost být zaměstnancem má osoba, která v den sjednání pracovního poměru dosáhne 15 let věku. Musí však mít ukončenou povinnou školní docházku. Výjimkou jsou jen přiměřené společensky prospěšné práce, které svým charakterem ani rozsahem neohrožují její zdraví a vývoj, ani jí nebrání v přípravě na povolání. Takový zaměstnanec mladší 18 let se pak označuje jako mladistvý. Plnou právní způsobilost (včetně tzv. hmotné odpovědnosti) získá zaměstnanec dovršením 18 let.

Zaměstnanecká karta – je druh povolení k dlouhodobému pobytu, které nahradilo samostatné vydávání víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání, povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání a zelenou kartu. Opravňuje tedy k pobytu na území ČR a zároveň k zaměstnání.

Jedná se o zaměstnání, které vykonává zaměstnanec na území České republiky (za určitých podmínek i v cizině) a ve kterém započitatelný příjem za kalendářní měsíc není sjednán nebo je sjednaný příjem nižší než 2 500 Kč. S účinností od 1. ledna 2014 nezáleží na sjednané nebo skutečné délce trvání takového zaměstnání (krátkodobé zaměstnání bylo zrušeno).

Zaměstnanec vykonávající zaměstnání malého rozsahu se přihlašuje k nemocenskému a důchodovému pojištění pouze v těch měsících, kdy reálný plat překročí rozhodnou částku. Přihlašování probíhá zpětně v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém byl tento příjem zúčtován.

Při podpisu smlouvy o zastoupení při výkonu kolektivní správy umělec pověřuje kolektivního správce správou (přesněji řečeno: zastoupením při výkonu) autorských práv majetkových nebo majetkových práv výkonného umělce. Kolektivní správce posléze uplatňuje autorská práva nebo práva výkonného umělce vůči uživatelům autorských děl nebo uměleckých výkonů namísto umělce.

Zboží – je hmotný předmět, předmět obchodní transakce ocenitelný v penězích.

Živelná událost – událost způsobená: požárem, výbuchem, úderem blesku, nárazem nebo zřícením letadla, jeho části nebo jeho nákladu, záplavou nebo povodní, vichřicí, krupobitím, sesuvem půdy, zřícením skla nebo zemin, sesuvem nebo zřícením lavin, pádem stromů, stožárů a jiných předmětů, tíhou sněhu nebo námrazy a zemětřesením, vodovodní škodou.