Status umělce v České republice

V Evropské unii je pracovní právo členských států harmonizováno širokou škálou směrnic. Evropská unie stanoví minimální standardy, jež musí členské státy povinně dodržovat, například směrnicí o práci na částečný úvazek 97/81/ES (prosinec 1997), směrnicí 2003/88/ES o organizaci pracovní doby (listopad 2003) nebo směrnicí 2004/38/ES o volném pohybu (duben 2004). Informace o pracovním právu EU naleznete zde.

Umělci nemají v České republice žádné zvláštní („oficiální“) právní postavení. Neexistují tedy žádné seznamy nebo evidence umělců, ani žádná autorita, která by „umělecký stav“ evidovala, povolovala, posuzovala nebo schvalovala. Stav umělce závisí víceméně pouze na skutečné profesionální úrovni a činnosti umělce a na kvalitě a druhu smlouvy, kterou uzavírá. Existují dvě základní statusové kategorie: umělci jsou buď samostatně výdělečně činní nebo zaměstnaní.

Příklad

Divadlo angažuje herce pro několik představení po dobu tří měsíců. Při práci, kterou vykonává, je vázán pokyny divadla jakožto zaměstnavatele a jeho pracovní místo a pracovní doba jsou jasně definovány. Práce tedy vykazuje znaky tzv. závislé práce, a musí být z tohoto důvodu vykonávána povinně v pracovněprávním vztahu, na který se (až na některé výjimky) vztahují platby záloh na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení. Pokud by naopak herec nabídl divadlu svůj sólový program, představovalo by to samostatnou výdělečnou činnost (viz Osoba samostatně výdělečně činná).