Osoba samostatně výdělečně činná

Občanský zákoník pojem „osoba samostatně výdělečně činná“ (OSVČ) nezná, používá pouze pojmu „podnikatel“, jenž je definován následovně: „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“

OSVČ je termín používaný v českých zákonech o dani z příjmů, o sociálním zabezpečení a zdravotním pojištění pro takovou fyzickou osobu, která ukončila povinnou školní docházku, dosáhla věku alespoň patnácti let a má příjmy z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti. Zákon o důchodovém pojištění výslovně stanoví, že „výkonem samostatné výdělečné činnosti se rozumí výkon umělecké nebo jiné tvůrčí činnosti na základě autorskoprávních vztahů, s výjimkou činnosti, z níž příjmy jsou podle zvláštního právního předpisu samostatným základem daně z příjmů fyzických osob pro zdanění zvláštní sazbou daně“ (touto výjimkou jsou zejména příjmy autorů za příspěvky do novin, časopisů, rozhlasu nebo televize plynoucí ze zdrojů na území České republiky; tyto jsou samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně za předpokladu, že jde o příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému, a to včetně příjmů z vydání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem a úhrn těchto příjmů od téhož plátce nepřesáhne v kalendářním měsíci 10 000 Kč).

Do sféry podnikání, respektive OSVČ spadají umělci, jejichž činnost je provozována nezávisle (tj. nevykazuje znaky tzv. závislé práce). V režimu OSVČ umělci nemají nárok na jakoukoliv ochranu podle pracovního práva.

Za samostatnou výdělečnou činnost vykonávanou na území České republiky se považuje i samostatná výdělečná činnost prováděná mimo území České republiky, jestliže je vykonávána na základě oprávnění k výkonu takové činnosti vyplývajícího z právních předpisů České republiky.

Posoudit, zda se v tom či onom případě jedná o výkon závislé práce nebo o samostatnou výdělečnou činnost, nemusí být vždy zcela jednoduché. Existují však zákonná kritéria pro posouzení znaků tzv. závislé práce (viz Zaměstnanec) a také zákonné znaky podnikání, respektive samostatné výdělečné činnosti:

Samostatnost: Nejvíce odlišuje nezávislou činnost od pracovněprávního vztahu požadavek samostatnosti, o níž se jedná, když OSVČ rozhoduje o své činnosti samostatně a sama ji organizuje. Není možné za samostatnou považovat činnost v závislém/podřízeném postavení, zejména činnost, která je vykonávána pro jedinou osobu, která určuje a řídí podstatné složky jejího provádění. Zjistí-li se, že činnost není prováděna samostatně, nejde vůbec o samostatně výdělečnou činnost. Nezávislý umělec rozhoduje o své činnosti samostatně, tj. nikoliv v závislosti na pokynech a příkazech „nadřízených“.
Soustavnost: Za soustavnou nelze považovat činnost jednorázovou nebo nahodilou, i když by existovaly ostatní znaky nezávislé činnosti. S požadavkem soustavnosti není v rozporu, je-li činnost vykonávána sezónně. Podle okolností lze hodnotit jako soustavnou činnost i jednání jednorázové, dochází-li k jeho opakování v průběhu určitého období.
Vlastním jménem: Požadavek výkonu činnosti vlastním jménem je splněn v případě, že umělec vykonává činnost svým jménem, a nikoliv jménem toho, pro něhož pracuje.
Vlastní odpovědnost: Požadavek výkonu činnosti na vlastní odpovědnost vyjadřuje „podnikatelské riziko“. Umělec odpovídá za své závazky celým svým majetkem.
Dosažení zisku: Není rozhodující, zda bude zisku skutečně dosaženo, postačuje, je-li zde takový úmysl a vůbec není rozhodující, pro jaké účely bude zisk použit.

Rozlišení závislé práce a samostatné výdělečné činnosti je tudíž založeno pouze na posouzení znaků závislé práce a samostatné činnosti. Uplatňuje se přitom materiální hledisko, tedy není rozhodující formální označení smlouvy nebo účastníků smlouvy a rozhodující nejsou ani určitá formální vyjádření ve smlouvě; rozhodující je jen a pouze to, jaký je skutečný obsah práv a povinností a jakým způsobem je činnost fakticky vykonávána.

Příklad

Osvětlovač a scénografka osloví divadlo za účelem spolupráce pro období následující sezóny. Osvětlovač se následně začlení do divadelního provozu a (jsa vázán veškerými pokyny divadla) bude bez dalšího považován za zaměstnance podléhajícího odvodům do systému zdravotního a sociálního pojištění. Scénografka naopak bude moci zůstat v režimu OSVČ, jelikož její činnost (spočívající ve vytvoření scénické výpravy pro jeden konkrétní projekt) může být považována za nezávislou na základě určujících znaků závislé práce a podnikání.

OSVČ má následující práva a povinnosti:

provozuje svou činnost pod svým jménem (například „Tereza Nováková – herečka“),
za škodu způsobenou v důsledku své vlastní umělecké činnosti odpovídá celým svým majetkem,
do určitého obratu (dáno zákonem) může účtovat v soustavě daňové evidence,
do určitého obratu (dáno zákonem) nemusí prokazovat náklady, ale může je uplatňovat paušálně,
do určitého obratu (dáno zákonem) nemusí být plátcem daně z přidané hodnoty,
na rozdíl od právnických osob nemusí být zapsána ve veřejném rejstříku (činí-li její roční obrat méně než 120 milionů Kč).

Nedosáhne-li roční příjem OSVČ minimální hranice tzv. rozhodné částky, která v roce 2022 činila 93 387 Kč, OSVČ není povinna platit sociální pojištění.

OSVČ jako hlavní, nebo vedlejší činnost?

OSVČ může svou činnost vykonávat jako hlavní, nebo vedlejší. Od toho se odvíjejí platby záloh zdravotní pojišťovně a správě sociálního zabezpečení. Z tohoto důvodu je důležité upozornit na tento fakt při registraci, a popřípadě tuto skutečnost doložit. Během činnosti OSVČ se tato činnost může měnit z hlavní na vedlejší a naopak.

OSVČ jako hlavní činnost

Samostatná výdělečná umělecká činnost se považuje za primární činnost, je-li hlavním zaměřením pracovní činnosti umělce a zřetelně převyšuje jakoukoli jinou výdělečnou činnost z hlediska získaného příjmu. Fakticky se tak o hlavní činnost jedná tehdy, je-li primárním zdrojem příjmů. Činnost hlavní není na rozdíl od činnosti vedlejší zákonem nijak blíže specifikována. V hraničních situacích a při pochybnostech proto uplatňujeme jednoduché pravidlo: není-li činnost vedlejší (dle zákonného vymezení, viz dále), jedná se automaticky o činnost hlavní.

Zdravotní pojištění
Výše povinných minimálních záloh na zdravotní pojištění v roce 2022 činila 2 627 Kč. Pojistné se hradí až po podání přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za uplynulý kalendářní rok. V prvním roce samostatné činnosti jako činnosti hlavní platí OSVČ povinně zálohy ve výše uvedené minimální výši.
Nemocenské pojištění
Výše minimálních záloh na nemocenské pojištění v roce 2022 činila 147 Kč (nemocenské pojištění je však pro všechny OSVČ dobrovolné a v českých podmínkách není příliš výhodné).
Sociální pojištění
Výše povinných minimálních záloh na sociální pojištění v roce 2022 činila 2 841 Kč. V prvním roce samostatné činnosti jako činnosti hlavní platí OSVČ povinně zálohy ve výše uvedené minimální výši.

OSVČ jako vedlejší činnost

Je-li umělec na prahu své umělecké dráhy a je-li schopen zvládat (ještě) zaměstnání, může být pro něj vedlejší samostatná činnost určitou výzvou. V takovém případě se v prvním roce zálohy na pojištění neplatí a v dalších letech pouze ve výši vypočtené ze skutečného zisku. O vedlejší samostatnou činnost se jedná tehdy, pokud OSVČ:

vykonává standardní zaměstnání, zakládající účast na nemocenském pojištění (u některých druhů zaměstnanců též na důchodovém pojištění),
pobírá invalidní nebo starobní důchod,
má nárok na rodičovský příspěvek nebo peněžitou pomoc v mateřství nebo je na nemocenské z důvodu těhotenství a porodu,
osobně pečuje o osobu mladší deseti let, která je závislá na péči jiné osoby,
osobně pečuje o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni 2–4, pokud se jedná o osobu blízkou nebo žijící ve stejné domácnosti,
vykonává vojenskou službu, nejde-li o vojáka z povolání,
je nezaopatřeným dítětem.

Zřejmě nejčastějším případem vedlejší samostatné činnosti je její souběh se zaměstnáním. Pokud se OSVČ nedostavila na úřad osobně a použil pro registraci Jednotný registrační formulář, může se stát, že bude považována za OSVČ v rámci hlavní činnosti, a bude tím pádem povinna odvádět pravidelné zálohy na zdravotní i sociální pojištění. Úkolem státních úředníků po obdržení Jednotného registračního formuláře je ověřit v celostátním registru, zda existuje důvod pro vedlejší činnost. Bohužel někdy systémovou chybou registru evidence zaměstnání z registru vypadne, anebo v případech, kdy zaměstnání trvá krátce, není ještě v registru zaneseno. Potom je nutné doložit potvrzení od zaměstnavatele, že OSVČ je od konkrétního data zaměstnána. Doklad o zaměstnání OSVČ dokládá i v případě, kdy je jako OSVČ registrována, ale mění činnost hlavní na činnost vedlejší.

Z hlediska odvodů do veřejných rozpočtů platí ve vztahu k vedlejší činnosti následující:

zálohy na zdravotní pojištění se nehradí vůbec,
první rok výkonu samostatné vedlejší činnosti se zálohy na sociální pojištění nehradí,
pokud zisk (rozdíl mezi příjmy a výdaji) z vedlejší samostatné činnosti za předchozí kalendářní rok převýší tzv. rozhodnou částku, která v roce 2017 činila 67 756 Kč, následující rok se hradí zálohy na sociální pojištění alespoň v minimální výši, jež v roce 2017 činila 825 Kč měsíčně.

Příklad

Grafik je zaměstnán v pracovním poměru u PR agentury v rozsahu zkráceného úvazku třiceti hodin týdně a získává průměrný roční hrubý příjem 260 000 Kč, z něhož jsou pravidelně odváděny zálohy na zdravotní i sociální pojištění. Vedle toho si občas samostatně přivydělává jako autor ilustrací pro různé knižní nakladatele, přičemž z této vedlejší činnosti dosahuje průměrných ročních příjmů 45 000 Kč.

Příjem z vedlejší činnosti bude osvobozen od plateb do systému zdravotního i sociálního pojištění. Odvody se týkají hlavní pracovní činnosti v PR agentuře, z níž jsou platby záloh na zdravotní i sociální pojištění odváděny v dostatečné výši. Veškeré zálohy jsou tedy hrazeny pouze v souvislosti s tímto hlavním zaměstnáním umělce.

Bude-li hlavní činnost umělce vykonávána v zahraničí, obdobně jako v případě uvedeném výše, umělec nebude povinen platit žádné zálohy na sociální pojištění; tedy pokud jde o vedlejší činnost umělce vykonávanou v České republice, ta bude zproštěna povinnosti hradit zálohy na sociální pojištění.

Důležité: Informace o dani z příjmu týkající se hlavní i vedlejší samostatné činnosti naleznete v části Daň z příjmů.

OSVČ, nebo podnikatel – je v tom rozdíl?

Z pohledu úřadů je v České republice jakákoliv samostatná, volná a nezávislá činnost včetně činnosti podnikatelské souhrnně považována za činnost „OSVČ“. V praxi můžeme tuto rozdílnou terminologii víceméně překonat, jelikož české úřady v zásadě nerozlišují mezi samostatnou volnou svobodnou činností a podnikáním a obojí považují v podstatě za totéž (odhlédneme-li od skutečnosti, že k legálnímu provozování některých druhů /zejména živnostenského, ale i jiného/ podnikání je zapotřebí určitých úředních povolení nebo oprávnění, zatímco v případě volné umělecké činnosti žádná povolení ani oprávnění potřeba nejsou).

V České republice se uplatňuje při zdanění OSVČ pouze jediná daň z příjmu fyzických osob, která dlouhodobě činí rovných 15 % ze základu daně. Dosáhne-li volná činnost umělce určitého rozsahu či objemu, musí si požádat o daňové identifikační číslo u příslušného místního daňového úřadu. Bude-li však umělec provádět například též organizační, produkční nebo jinou obdobnou obchodní a zprostředkovatelskou činnost, vyžaduje to již získání živnostenského listu. Zmíněné aktivity spadají do rámce volných živností, jež stačí pouze ohlásit u libovolného živnostenského úřadu.

Umělci jakožto OSVČ mohou vést pouze tzv. daňovou evidenci (nemusí vést účetnictví), pokud jejich obrat nepřekročil v minulém kalendářním roce 25 milionů Kč. Byl-li jejich obrat vyšší, musí vést účetnictví v rozvaze, tj. musí vykonávat účetnictví (dříve tzv. podvojné účetnictví).