V rámci mezinárodní spolupráce musíme respektovat rozdílnost v postavení umělce, které se stát od státu zpravidla liší. Umělec vykonávající svou činnost v zahraničí tak může být konfrontován s problémy vyplývajícími z odchylného pojetí uměleckých aktivit, než na které je umělec ve státě svého původu běžně zvyklý.
Komplikace, jež se mohou v takových případech objevit, se pokusíme demonstrovat na následujícím příkladu česko-francouzské spolupráce.
Příklad
Operní zpěvák z Lyonu má zájem o půlroční angažmá v Národním divadle v Praze. Divadlo by nejraději nabídlo zpěvákovi externí uměleckou smlouvu o nastudování příslušné role, vytváření výkonů a o poskytnutí licence k jejich dalšímu užití. Co všechno je nutné v takovém případě zvážit?
Kolize je však na světě, neboť ve Francii mohou umělci (artistes du spectacle) vykonávat uměleckou činnost pouze v rámci zaměstnaneckého pracovního vztahu, tj. nikoliv svobodně a nezávisle jako mohou u nás OSVČ. Za umělce jsou přitom považovány takřka všechny obvyklé hudebně-divadelní a taneční profese. S výjimkou situace, kdy činnost umělce bude uvedena ve veřejném rejstříku, je toto postavení pevně zakotveno zákonem a umělec je nemůže svou vůlí nijak ovlivnit. Tento režim se navíc uplatní nejen pro dlouhodobá zaměstnání v kamenných divadlech, ale dokonce i u krátkodobého působení umělce v rámci například festivalové produkce.
Zajímavá je ovšem například návaznost na pojištění v nezaměstnanosti u „povinně zaměstnaných“ francouzských umělců. Pojištění se uplatní i v období mezi dvěma zaměstnáními umělce (intermittent du spectacle), a to za podmínky, že osoba prokáže, že za kalendářní rok odpracovala určitý minimální časový limit, který aktuálně činí 507 hodin. U kolika zaměstnavatelů pracovala přitom nehraje žádnou roli.
Do nutného rozsahu odpracovaných hodin se přitom částečně započítávají také pracovní zaměstnanecké závazky sjednané v zahraničí, nicméně nezapočítává se žádný čas strávený nezávislou činností na základě externí umělecké smlouvy (smlouvy o dílo, smlouvy licenční apod.).
V námi sledovaném příkladu operního zpěváka účinkujícího krátce v České republice to znamená, že by sice legálně mohl s českým divadlem uzavřít externí uměleckou smlouvu, ale na jejím základě odpracované hodiny by si nemohl přičíst k ostatním hodinám vedeným v systému francouzského pojištění. Pokud by hodin odpracovaných ve Francii neměl dostatek, mohlo by se stát, že potřebného minimálního limitu nedosáhne a při pracovním výpadku nebude mít nárok na dávky sociální podpory.
Pracovní smlouva uzavřená s českým divadlem, byť na takto časově omezenou dobu, může být z hlediska administrace a nákladovosti o něco složitější, nicméně francouzskému zpěvákovi přijde vhod. České divadlo by mu proto mohlo vyjít vstříc. Kdyby však zpěvák uzavřel s českým divadlem pracovní smlouvu, do systému pojištění ve Francii by se příslušný odpracovaný počet hodin přičetl. Za účelem evidence a doložení odpracovaných hodin slouží formulář U1 (Pôle emploi) a francouzským úřadům se odevzdává vždy po ukončení spolupráce. Další informace o formuláři U1 a jeho použití naleznete zde.
A co naopak ostatní umělci ze zemí Evropské unie působící ve Francii?
Na zahraniční umělce působící ve Francii se zákonný umělecký status vztahuje pouze částečně (v plném rozsahu se uplatní vůči umělcům ze zemí mimo Evropský hospodářský prostor). Umělci vykonávající v domovské zemi (nemusí jít přitom jen o státy Evropské unie) svou činnost jako OSVČ, kteří se spolupodílí na jakékoliv kulturní produkci mající původ v kterémkoliv ze států Evropské unie, mohou za splnění určitých podmínek zůstat v režimu OSVČ i ve Francii.
Jak totiž v roce 2006 rozhodl Evropský soudní dvůr, zákonem určený povinný zaměstnanecký status umělců ve Francii omezuje svobodu pohybu ekonomicky činných osob. Z uvedeného důvodu by kupříkladu český (nebo jiný evropský) nezávislý umělec byl teoreticky oprávněn vykonávat svou volnou činnost jako OSVČ i ve Francii, a případně i na ni vystavit fakturu. O této skutečnosti však bohužel francouzští produkční často nevědí a v těchto situacích prosazují uzavření pracovní smlouvy.
Máte-li k této problematice další dotazy, neváhejte kontaktovat francouzský informační portál MobiCulture. Dalším kontaktním místem v oblasti divadla, pouličního umění a cirkusu je ARTCENA, v oblasti hudby potom IRMA a v oblasti tance CN D.
Budeme vděčni za jakoukoliv podporu a zpětnou vazbu od umělců a osob působících v kultuře (pošlete prosím e-mail redaktorům Infopointu mobility: barbora.novotna@czechmobility.info.