Často se stává, že umělec nebo organizátor nedodrží smlouvu a konání dohodnutého představení následně zruší. Pokud však takový postup smlouva výslovně neumožnuje, je takový umělec nebo organizátor povinen nahradit druhé straně škodu.
Značným praktickým problémem však bývá výpočet a prokázání skutečně vzniklé škody, kdy lze donekonečna diskutovat o tom, zda kupříkladu umělec ušetřil nějaké náklady v důsledku zrušení představení tím, že se nemusel na představení dopravovat, nebo zda tím přišel o možnost angažmá v jiném divadelním projektu (tedy zda mohlo jít o ušlý zisk na jeho straně či nikoliv apod.).
Za účelem předejití výše uvedeným komplikacím a sporům je nanejvýš vhodné zakomponovat do smlouvy pokuty za zásadní porušení smlouvy a/nebo dohodnout tzv. storno podmínky, respektive odstupné pro případ neuskutečnění představení z vůle jedné či druhé strany. Storno podmínky neboli tzv. odstupné bývá z hlediska své výše odstupňováno podle časové osy: odstupné je tím vyšší, čím později je představení zrušeno.
Na druhou stranu by interpreti živého umění neměli zapomínat na důležité vyloučení své odpovědnosti za nesplnění smluvních povinností v případě nemoci. Pořadatelé většinou požadují, aby se toto vztahovalo pouze na nemoc, jejíž průběh umělci objektivně znemožní řádné podání výkonu, včetně dodání lékařského potvrzení. Při splnění uvedených podmínek umělec nemusí svůj výkon provést (avšak logicky tím ztrácí svůj nárok na honorář).
Při vyjednávání smluvních podmínek hraje vždycky zásadní roli to, do jaké míry je v moci umělce jeho zájmy skutečně prosadit, a to s ohledem na ekonomické podmínky a na jeho dosavadní profesní úroveň, jež v souhrnu formují umělcovu vyjednávací pozici.