K ochraně ekonomických zájmů autora slouží tzv. majetková práva autorská, jejichž výhradním nositelem je autor nebo jeho dědic. Pokud se na vytvoření autorského díla podílelo více osob společně, mohou být tato práva vykonávána pouze společně.
Majetková práva autora trvají ve státech Evropské unie, v USA a v některých dalších státech po dobu autorova života a sedmdesát let po jeho smrti. Bernská úmluva vyžaduje délku ochrany minimálně padesát let po smrti autora. V případě spoluautorství se doba ochrany vztahuje ke smrti posledního žijícího autora. U anonymních a pseudonymních děl, kde autor není všeobecně znám, se lhůta počítá od prvního oprávněného zveřejnění. Dílo, u kterého uplynula doba ochrany majetkových práv, se nazývá volné dílo; každý ho může volně užít (jak už bylo uvedeno, musí však být uveden autor a dílo nesmí být užito způsobem snižujícím jeho hodnotu).
Majetková práva výkonného umělce (herce, tanečníka, zpěváka apod.) trvají padesát let od vytvoření výkonu. Pokud však byl v průběhu této doby vydán nebo zveřejněn zvukový záznam výkonu, trvají majetková práva umělce sedmdesát let ode dne, kdy došlo k vydání nebo sdělení veřejnosti takového záznamu (lhůta sedmdesáti let ovšem neplatí pro zvukově obrazové neboli audiovizuální záznamy výkonů).
Podle současného autorského zákona jsou také majetková práva nepřevoditelná (jsou však součástí dědické pozůstalosti). Ani svěřit výkon majetkových práv třetí osobě smlouvou není možné. Existují ale situace, kdy majetková práva oprávněně vykonává z jiného důvodu osoba od autora odlišná, například dědic na základě dědictví nebo zaměstnavatel v případě tzv. zaměstnaneckých děl. Smlouvou je možné platně zřídit třetí osobě pouze tzv. užívací právo, tj. právo k užívání autorského díla, které je od původního absolutního autorského práva autora odvozené. Děje se tak prostřednictvím licenční smlouvy.
Podobně jako osobnostní práva zahrnují i majetková práva určité složky (oprávnění), jež mají v jednotlivých uměleckých sférách (výtvarné umění, divadlo, audiovizuální umění) různý význam, důležitost a praktickou využitelnost.
Výčet jednotlivých složek či oprávnění tvořících souhrn majetkových práv představuje věcný a ekonomický rozměr způsobů a druhů, za nichž může být dílo veřejnosti reálně prezentováno, zpřístupněno či sdělováno. Tato oprávnění jsou též proto označována jako „druhy“ či „způsoby“ užití:
- rozmnožování, tj. zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých kopií díla, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě, za účelem zpřístupňování díla prostřednictvím těchto kopií. Dílo se rozmnožuje např. ve formě kopie tiskové, fotografické, zvukové, obrazové nebo zvukově obrazové, stavbou architektonického díla nebo ve formě jiné trojrozměrné kopie anebo ve formě elektronické zahrnující vyjádření analogová i digitální.