U právnických osob je rozhodující místo jejich efektivního managementu. Zákon č. 586/19992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů. dělí poplatníky na daňové rezidenty a daňové nerezidenty. Podobně jako u fyzických osob jsou poplatníci daňovými rezidenty České republiky, pokud mají na území České republiky své sídlo nebo místo svého vedení, kterým se rozumí adresa místa, ze kterého je poplatník řízen (místem svého vedení je myšlen efektivní management zmíněný výše). U daňových rezidentů se daňová povinnost vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdroje na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. (Je zde zákonná domněnka, že pokud je poplatník, který není právnickou osobou, založen nebo zřízen podle právních předpisů České republiky, má se za to, že má na území České republiky sídlo.) Poplatníci jsou daňovými nerezidenty, pokud nemají na území České republiky své sídlo nebo to o nich stanoví mezinárodní smlouvy. U daňových nerezidentů se daňová povinnost vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky.
Zákon u právnických osob vymezuje zvláštní kategorii veřejně prospěšných poplatníků, tím je právnická osoba, která v souladu se svým zakladatelským právním jednáním, statutem, stanovami, zákonem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci jako svou hlavní činnost vykonává činnost, která není podnikáním. U těchto poplatníků jsou z předmětu daně vyjmuty následující položky:
- příjmy z nepodnikatelské činnosti za podmínky, že výdaje (náklady) vynaložené podle tohoto zákona v souvislosti s prováděním této činnosti jsou vyšší,
- dotace, příspěvek, podpora nebo jiná obdobná plnění z veřejných rozpočtů,
- (podpora od Vinařského fondu)
- výnos daně, poplatku nebo jiného obdobného peněžitého plnění, které plynou obci nebo kraji,
- úplata, která je příjmem státního rozpočtu za
- převod nebo užívání státního majetku mezi organizačními složkami státu a státními organizacemi,
- nájem a prodej státního majetku,
- příjmy z bezúplatného nabytí věci podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi).
Zároveň je určeno, že vždy je předmětem daně u veřejně prospěšného poplatníka příjem z reklamy, z členského příspěvku, z úroku a z nájemného s výjimkou státního majetku.
Je vždy nutné konkrétní situace konzultovat se zákonem.